Pečivo pro zdraví

15. prosince v 15:05

Obilí je zpracováváno na kamenném mlýně. Pro pečení je tedy získávána čerstvá celozrnná mouka, se zachováním veškerých minerálních látek, vitaminů a vlákniny. U čerstvě namleté mouky nemůže dojít k nežádoucím chu?ovým a nutričním změnám, tuky neoxidují, jsou zachovány vitamíny rozpustné v tucích i ve vodě a pečivo je tak charakteristicképlnou přírodní vůní i chutí. Mezi otáčejícími se mlýnskými kameny si celé zrno zachová cenné enzymy. Díky těmto enzymům žaludek dobře rozloží svůj obsah na jednotlivé aminokyseliny potřebné pro tvorbu bílkovin. Dalším pozitivem, je tvorba jemných granulek namleté vlákniny z povrchových vrstev obilí, díky nimž se zpomaluje vstřebávání cukrů a vyrovnává se jejich hladina v krvi.

  Běžné válcové mlýny vlákninu zpracují do jehličkovitého tvaru, což poškozuje střevní stěnu. Dnešní technologie mletí zrna ochuzuje náš organizmus o minerální látky a vlákninu.

  Vláknina významně pozitivně působí na peristaltiku střev, čímž podporuje vylučování různých civilizačních jedů, podporuje střevní mikroflóru, která se podílí na celkové imunitě organismu.

 Chléb z kvásku

je na rozdíl od kvasnic přirozenou esencí, jejíž používání se datuje již několik tisíciletí.

Smícháním mouky a vody, za určité teploty dojde k přirozenému kvašení těsta, kde přírodní kyselina mléčná vytváří typické chlebové aroma. Přirozeným způsobem konzervuje, čímž zaručuje delší trvanlivost pečiva. Bakterie kyseliny mléčné antibiotickými účinky posilují naši střevní mikroflóru. Kyselina mléčná dokáže zcela rozložit fytin, který se přirozeně vyskytuje v každé mouce a díky němuž je běžné pečivo hůře stravitelné.

  Při dlouhém kynutí, které je u kváskového pečiva nutné, se stačí rozložit složité bílkoviny na aminokyseliny a tím se ještě více podpoří jeho stravitelnost.

  U běžného pečiva se kvůli snížení nákladů používá droždí, což urychluje kynutí. Fytin ani bílkoviny tak nejsou dostatečně rozloženy, což zatěžuje organismus, nadýmá a odvádí důležité minerální látky z těla, (např. vápník, zinek a hořčík).