Anatomie a fyziologie

5. února v 09:32

Kdybychom pomyslně vyndali kraniosakrální systém  jeho komponenty z lidského těla, viděli bychom schéma, které připomíná pulce. Pulec je membránový vak, který se skládá z:

  • tří vrstev membrán, který nazýváme meningeální systém
  • mozkomíšní tekutiny obklopené tímto membránovým systémem
  • strukturami uvnitř tohoto membránového systému, které řídí přívod a odvod mozkomíšní tekutiny.

Uvnitř tohoto membránového vaku jsou uloženy mozek a mícha, které jsou obaleny třemi plenami (membránami): zevně vodě nepropustnou tvrdou plenou mozkovou (dura mater), dále pavoučnicí (arachnoidea) a měkkou plenou (pia mater) přiléhající přímo na mozek a míchu a obsahující krevní cévy. Prostor mezi pavoučnicí a měkkou plenou (subarachnoidální prostor) je vyplněn mozkomíšním mokem (cerebrospinální likvor). Hlavní část pulce je uložena v lebce. Je připevněna na vnitřní stranu lebečních kostí a vytváří výstelku lebeční dutiny. Tato dutina se nachází nad horním patrem a prvním krčním obratlem. Druhá část membránového vaku – válcovitá trubice (ocas pulce) – je připevněna na spodinu lebeční. Přesněji je upevněna na foramen (otvor) magnum (velký) a na těla prvních dvou krčních obratlů. Tento otvor nabízí míše průchod z lebky do míšního kanálu.Uvnitř této trubice se nacházejí opět membrány pavoučnice a měkká plena mozková, o kterých víme již z předešlého textu. Znamená to tedy, že zde máme trubice uvnitř jiné trubice, jimiž prochází velmi citlivá mícha. Konec válcovité trubice membránového vaku je připevněn ke kosti křížové uvnitř páteřního kanálu. Potom vystupuje otvorem na její zadní straně a připojuje se ke kostrči. Mozkomíšní tekutina je užívána jako hydraulický komponent tohoto systému. Na základě výzkumu na Michigen State University se prokázalo, že se lebeční kosti musejí nepřetržitě, i když zcela nepatrně pohybovat, aby se mohly přizpůsobit stálým změnám tlaku mozkomíšního moku, který je přítomen uvnitř polouzavřeného systému ohraničeného membránami. Jestliže lebeční kosti ztratí svoji schopnost pohybovat se v odpovídajícím rytmu kraniosakrálního systému (CSS), funkce tohoto systému je ohrožena a může dojít k výskytu různých symptomů. Mozkomíšní tekutina – již zmíněný hydraulický komponent CSS, má ještě další funkci. Uvnitř membránového vaku slouží jako mazivo mezi třemi vrstvami membrán. Umožňuje membránám klouzat ve vztahu jedna ke druhé a k obratlům, což je důležité při normálních pohybech, jako je otáčení nebo ohýbání těla.

 

 

Z předešlého textu o anatomii již víme, že kraniosakrální systém se neustále přizpůsobuje změnám tlaku koloběhu mozkomíšního moku a tím se lebeční kosti musí neustále a nepatrně pohybovat. Toto zvyšování a snižování objemu tekutiny musí být systémem vyrovnáváno tak, aby nadměrný hydraulický tlak nebyl přenášen na jeho části, především ne na mozek a míchu. Tyto orgány, jak již víme, leží uvnitř našeho hydraulického systému. Mozek a mícha nejsou pouze extrémně citlivé orgány, jejichž funkce může být zkreslena abnormálními změnami tlaku, ale také reagují velice citlivě na chemické změny  ve svém okolí. Nepříznivé chemické změny mohou být způsobeny také vlivem abnormalit tlaku mozkomíšní tekutiny. Tímto koloběhem mozkomíšního moku vzniká pravidelný rytmus, který se nazývá kraniosakrální rytmus (CSR).
Tento pravidelný rytmus můžeme sledovat vzhledem k anatomii CSS na lebečních kostech a kosti křížové, ale i na celém těle. Frekvence CSR je 6 – 12 cyklů za minutu. Jeho formování začíná již v děloze a jeho funkce končí smrtí jedince. Fyziologie tohoto rytmu neexistuje pouze u lidí, ale i u zvířat.

 

zdroj: http://www.csosteopatie.cz/